Michael Jackson

"My fans truly are a part of me, we share something that most people will never experience." MJ


Srpen 2014

This Is It

31. srpna 2014 v 19:42 | Smiley |  Aktuality
Dnes o 22:20 na Nova cinema pôjde This Is It, tešíte sa? Ja áno, aj keď je to smutný dokument


Všetko najlepšie Michael <3

29. srpna 2014 v 22:30 | Smiley |  Aktuality
Človek našich srdcí najmilší a najblišší, tek, ktorého láska nás robí tým kým sme má dnes svoj deň. A preto Ti, Michael, do nebíčka posielam úprimné blahoželanie k narodeninám. Nie je jednoduché pozerať sa na ten svet plný nespravedlovisti a zla, ale aj tak, stále sú tu ľudia, ktorí ťa milujú a pre ktorých si všetkým.
We Love You More <3

29. 8. významný historický deň

29. srpna 2014 v 12:06 | Smiley |  Aktuality
Každý fanúšik samozrejme vie, kto sa v tento významný deň narodil. Michael Jackson. Ale vieme, čo iné sa tento významný deň stalo?

Začnem svojou domovinou, Slovenskom. V roku 1944, presne pred 70. rokmi sa začalo Slovenské Národné Povstanie. Druhá sv. vojna ovplymnila históriu nezabudnuteľným spôsobom. dodnes si ctíme, že Slováci sa dokázali vzoprieť útlaku Nemcov a bojovali za našu slobodu. Ďakujeme naším hrdinom, za to, že máme slobodu a pokojný život. Dnes je vernou spomienkou po SNP štátny sviatok, práve 29.8., pamiatkou pomenované námestia, ulice, mnoho historických dokumentov...
Centrom SNP je Banská Bystrica, nádherné, historické mesto, mesto v ktorom žijem, vyrastám. Dnes, tu v Banskej Bystrici máme Námestie SNP, ulicu 29. Augusta. Dnes sa konajú veľkolepé oslavy 70. výročia SNP.

Banská Bystrica 29.8. 1944



vľavo- Múzeum SNP , vpravo Námestie SNP v Banskej Bystrici



Česko-
1916- bol podpísaný v Kyjeve tzv. kyjevský zápis (Zápis o zásadách česko-slovenské akce), ktorý podpísali za Československú národnú radu Dürich a Štefánik, za Zväz českých spolkov na Rusi Vondrák a Wolf a za Slovenskú ligu v USA Kašík. Rada bola tímto uznaná za vedúci orgán celého zahraničného odboje.


Svět
  • 708 - V Japonsku sú poprvýkrát razené medené mince.
  • 1526 - V bitka pri Moháči porazili Osmani na čele so sultánom Sulejmanom I. vojsko Ludvíta Jagellonského, uhorského a českého kráľa, ktorý sa pri úteku z boja utopil.
  • 1533 - Vládca Inkov Atahualpa bol popravený španielskými conquistadory.
  • 1756 - Pruský kráľ Fridrich II. Veľký vpadol do Saska, čím sa začala sedročná vojna.
  • 1885 - Gottlieb Daimler zostrojil prvý motocykel.
  • 1942 - Petar Brzica zavraždil v koncentračnom tábore 1300 vězňov.
  • 2005 - Hurikán Katrina zdevastoval americké pobřežie od Lousiany po Floridu. Zabil viac než 1836 ľudí a zpôsobil škody najmenej za 115 miliárd dolárov

Narodenie:

Česko:
1770 - Václav Farník, hudobník († 30. listopadu 1838)
1949 - Jiří Švejda, spisovateľ a scenárista
1964 - Petr Motloch, herec
1967 - Jiří Růžek, fotograf
1970 - Saša Gedeon, filmový a televízny režisér
1972 - Radek Bejbl, futbalista
1981 - Martin Erat, hokejista

samozrejme tých osobností je viac, vybrala som len pár :)


Svet:

  • 1780 - Jean Auguste Dominique Ingres, francúzský maliar († 14. január 1867)
  • 1794 - Léon Cogniet, francúzský maliar († 20. november 1880)
  • 1820 - Mirko Petrović-Njegoš, černohorský bojovník, diplomat a básnik († 20. júl 1867)
  • 1821 - Louis Laurent Gabriel de Mortillet, francouzský geolog, paleontológ a archeológ († 25. září 1898)
  • 1842 - Karl Millöcker, rakúsky operetný skladateľ († 1899)
  • 1862 - Maurice Maeterlinck, belgický básnik a dramatik, nositelľNobelovej ceny († 1949)
  • 1871 − Albert Lebrun, francúzský politik a prezident († 1950)
  • 1909 - Ľudovít Absolon, slovenský fotograf († 16. jún 1988)
  • 1912 - Son Kidžong, korejský olympijský vítěz v maratónu z roku 1936 († 15. novembra 2002)
  • 1915 - Ingrid Bergmanová, švédska herečka († 29. srpna 1982)
  • 1920 - Charlie Parker, americký jazzový saxofonista a skladatel († 12. marca 1955)
  • 1923 - Richard Attenborough, britský herec a režisér

  • 1959 − Rebecca De Mornay, americká herečka
  • 1960 − Tony MacAlpine, americký gitarista a hudobný skladateľ
  • 1968 − Meshell Ndegeocello, americká zpeváčka
  • 1972 - Michael Simon, nemecký DJ a producent
  • 1974 - Kenneth Perez, dánský futbalista
  • 1981 − Chris Taylor, americký hudobník a hudebný producent
  • 1993 - Liam Payne- zpevák z anglicko-irské skupiny One Direction


Mien aj udalostí je ďaleko viacej, toto je iba krátka ukážka, dnešku, ako historického dňa :)
Samozrejme blahoželanie k narodeninám pre Michaela bude v ďalšom článku <3


Love Song <3

27. srpna 2014 v 14:45 | Smiley |  Poviedka- jednorázová
Sedela som na balkóne, na obzore Neverland padajúci do tajov ríše noci. Zahalená v čiernom župane, usrkávajúc kávu som premýšľala, ako to s nami bude ďalej. Všetko sa to odohralo tak rýchlo, neočakávane. V tom myšlienka na prvé, spoločne strávené chvíle intimity, zbližovania...
Jemný vánok nežne hladil moje nohy, môj krk zahaľoval bozkami sladšími než ten najlahodnejší nektár... ách, Michael!
Jeho pery sa posúvali k mojim, až sa napokon spojili v jednom, no istom bode. V bode lásky. Dlane prepletené, slniečko sa lúčilo s dneškom, no vnímala som iba jeho. Sladký dych rynúci sa z jeho pier, jemné vzdychy, navodzovali atmosféru, príjemnú, žiadúcu po milovanom človeku, ktorým Michael, bez pochýb, pre mňa je!
Postavila som sa z kresla, Michael ma privinul do svojej náruče, nežne. Tancovali sme na pomalú melódiu, ktorú tíško spieval. Pre mňa! Pieseň lásky, tak ju nazval, vraj keď ju skladal. Počujem ju prvýkrát, sľúbil mi, že mi niečo ukáže, čo pre mňa má, až na to, nastane vhodná chvíľa. Teraz práve nastala!
Hlas jemný ako zamat, pery sladké, ja v princovom náručí a nádherné slová ľúbostnej melódie mi dodávali pocit bezpečia istoty, spokojnosti a lásky.
Vášnivý bozk nebola rozhodne posledná nota piesne o láske, pieseň, ktorej rytmom sú naše srdcia, spevom naše pohľady, nástrojmi dotyky.

Mojím všetkým si ty,
v tvojích očiach ligoty.
Úsmev zahojí, zcelý,
sníček boľavý.

Nebude už nik iný,
ty si muž jediný.
Životom tvojím kráčať chcem,
pokojne s tebou zostarnem.

Nech ranné slnko zobúdza nás,
po noci krásnej zas.
rumenec v tvári,
spokojnosť v nás žiari.

My sme dve srdcia ukryté v jednom,
ideme sa spoločným smerom,
Naveky bez strachu,
zrodený z rovnakého vesmírneho prachu.

Tak zneli slová našej piesne lásky, naše telá, zvýjali sa tancom do rytmu. Nežné objatie, sladký bozk, vôňa spálne za knom balkóna. Malá lampička svietila v našej spoločnej spálni. Michael ma preniesol cez prah. Držal ma v náručí, bozkával. posadil sa so mnou na poteľ, hriešne veľkú...
Rozviazal uzlík môjho županu, dostalo sa mu nádherného pohľadu. Hlboký pohľad do očí, v nich nekonečná túžba. Dráždivé pohyby jeho rúk pod mojím županom a vzájomné bozky nás vítali v ríši tajov, aké poznajú len dvaja milujúci sa ľudia...


Facebook- odkaz nádherné slová, ikeď bolestivé, no pravdivé

18. srpna 2014 v 11:48 | Smiley |  Aktuality
Nádherné slová...tak výstižné.
Michael Jackson vlastními slovy
"Jsem tou zrůdou, kterou jste si představovali?" Kulturní zneužívání Michaela Jacksona
Tohle jsme slyšeli poslední dobou několikrát: Teď nestojí před soudem Michael Jackson, ale Dr. Conrad Murray. Všichni ale samozřejmě známe realitu. Tohle je soudní případ "Smrti Michaela Jacksona." Tak jako vždycky je tím hlavním vábidlem. To on je opět pod mikroskopem. Slídíme jeho domovem, strkáme nos do jeho zdravotních záznamů a zíráme na jeho mrtvé tělo. Přestože se zdá, že s ním veřejnost po jeho smrti více soucítí, dále zůstává předmětem nekonečného zkoumání a posuzování.
Záleží ale na tom i teď, když už nic necítí? Měl by se průměrný člověk vůbec pozastavovat nad tím, že je s "celebritou", jakou je Jackson, zacházeno s naprostou bezohledností a lhostejností? Projekt "Voices", jenž se zaměřil na naše znepokojující sociální chování, namítá, že ano. Záleží na tom. Na slovech záleží. Slovní šikana je tak silná, že může vést v extrémních případech k sebevraždě.
Slov se dá ale využít i k tomu, abychom ostatní inspirovali a léčili.
A tohle Michael Jackson věděl. V roce 1988 se zpřátelil s obětí AIDS, Ryanem Whitem, mladým chlapcem, který musel opustit školu kvůli neúnavným slovním útokům a hrozbám násilí. White tvrdil, že díky Jacksonovi se cítil normálně. "Michaelovi bylo jedno, jaké jste rasy, jaký máte handicap nebo jaká je vaše nemoc," vzpomíná Ryanova matka. "On prostě miloval všechny děti."
White patří mezi tisíce "outsiderů", které Jackson oslovil, se kterými se spřátelil a ke kterým se choval laskavě. Ztotožňoval se s nimi. Rozuměl jejich bolesti a osamělosti. Soucítíl s nimi v jejich boji proti světu, který je odmítal přijmout takové, jací jsou, ať už kvůli jejich nemoci, fyzickému vzhledu, rase, sexuální orientaci nebo jinému důvodu.
Tuto citlivost měl v sobě Jackson již jako malý chlapec. Stačí si poslechnout písničku Ben. V jeho podání cítíte upřímnou bolest a soucit. ("Nevidí tě jako já. Kéž by to aspoň zkusili.") Tuhle píseň můžeme považovat za Jacksonovo první umělecké prohlášení jménem všech, kteří jsou přehlížení nebo nepochopeni. A spousta dalších písniček poté ještě následovala.
Michaelova role outsidera začala již v dětství (tenkrát totiž neměl příležitost cítit se "normálně", vlastně nikdy nezažil období, kdy by ho lidé takto vnímali). Intenzita a odpor, který způsobila jeho "odlišnost", časem rostl. David Yuan dokonce napsal, že Jackson je učebnicovým příkladem "podivína" naší společnosti. Nikdo jiný na světě nemusel snášet větší míru zesměšnování, podrobného zkoumání a vyslýchání. Již od roku 1985 ho média označují jen příjmením a v novinách byl často popisován jako "bizardní, divný a excentrický". Od osmdesátých let snad neudělal nic, co by média neoznačila těmito slovy.
Byl napadán kvůli své kožní nemoci, vitiligo, které většina lidí nevěřila, dokud ji definitivně nepotvrdila jeho pitva. Byl napadám pro svou lásku ke zvířatům, dětem i naší planetě. Napadali ho kvůli jeho manželstvím, třem dětem i domovu Neverland. Řešila se jeho sexualita, hlas i dítěti podobné chování. Dokonce ani kritikové neodolali a většina jejich recenzí byla plná pseudo-psychoanalitických keců a urážek. Není pochyb o tom, že Michael Jackson byl zneužíván jak médii, tak veřejností.
Je evidentní, že obět těchto nehumánních útoků se tak i cítila. Poslechněte si text písničky Tabloid Junkie. Média v ní označuje za "parazity", kteří z něj vysávají život a vymývají veřejnosti mozky pravidelnými dávkami senzací. V písničce Stranger in Moscow je umělcem v exilu, na kterého plive jeho rodná země. "Toulal jsem se deštěm," zpívá jako osamělý tulák. "S maskou života. Měl jsem pocit, že se zblázním."
V písničce Scream je již tak unavený šikanou, že prosí: "Bratře, prosím, měj slitování, už to nevydržím." Zároveň je v ní ale síla a odhodlání ("Kopete do mě, vstanu"). Se svou sestrou zde bojuje proti systému, který vnímá jako zkorumpovaný a nespravedlivý. Janet v jedné verzi zpívá: "Zaprodáváte své duše, ale já se o svou postarám." Je to vzdorovitá písnička, ve které se staví proti krutosti, i když jeho bolest a pobouření je již tak silné, že je lze vyjádřit jen křikem.
V několika dalších písničkách bojuje Jackson za ty, se kterými také nebylo dobře zacházeno. V They Don't Care About Us se staví za všechny, kteří jsou ponižováni a nemají žádná práva. "Pověž, co jste stalo s mými právy," zpívá. "Jsem snad neviditelný, že mě ignorujete?" Little Susie vypráví příběh zanedbané a opuštěné holčičky, které si nikdo nevšiml, dokud ji nenašli mrtvou na schodech domu. ("Zvedejte ji opatrně", zpívá. "Ó, ta krev v jejích vlasech"). Earth Song bojuje za naši planetu a její nejzranitelnější obyvatele (sbor vášnivě zpívá: "A co my!"). Skrze tyto písničky (i skrze jeho život a osobnost) se stal globálním představitelem těch "jiných".
Masová média ovšem nikdy neoceňovala jeho odlišnost, stejně jako neoceňovala odlišnosti těch "jiných", za které ve svých písních mluvil. Spíše si pro něj našli prosté a výnosné slovo "podivín". Toho se drželi celé tři dekáty a postupně své útoky zvyšovali.
Asi nejpřesvědčivěji zareagoval na to, jak ho veřejnost vnímá, ve třech gotických písních Ghost, Is It Scary a Threatened. Nastavuje v nich zrcadlo společnosti, která jím opovrhuje, a vyzívá ji, aby se zamyslela nad svými vlastními grotestkními úvahami. "Děsí vás to!" křičí. Písničky a jejich vizuální ztvárnění jsou plné sebereflexe a Jackson v nich demonstruje bystré pochopení toxických sil, které ho obklopují a pronásledují.
V krátkém filmu Ghost se starosta Normálního údolí (konzervativní úředník částečně inspirován vyšetřovatelem ze Santa Barbary, Tomem Sneddonem) vysmívá Jacksonově postavě. "Ty podivíne. Blázne. Patříš do cirkusu." Je zvláštní, že tato slova slyšíme od samotného Michaela převlečeného za starostu a člověk z nich cítí, jak se v něm internalizovala. Mají za cíl urážet, odsoudit a ponížit (stejně jako během těch honů na čarodějnice z roku 1993 a 2005, kdy Jacksona obvinili ze sexuálního zneužívání). Pro starostu je Jacksonova přítomnost v jeho komunitě nepřijatelná. Ne proto, že by někomu ublížil. Jde tu o jeho odlišnost. Ta ho děsí.
Ve všech těchto uměleckých dílech Jackson evidentně dokazuje, že si je vědom toho, co mu dělají. Je definován vnějšími silami. Je fantomem, kterého si vykonstruovali ve svých představách. V Is It Scary zpívá: "Jestli chcete vidět výstřednosti, udělám ze sebe blázna přímo před vašima očima." A taky že to udělá. Jinými slovy, to přece "chce veřejnost vidět". Byli vychováni, aby ho tak vnímali. Později v písničce očekává reakce publika a ptá se: "Bavím vás? Nebo jen matu? Jsem ten netvor, kterého jste si představovali?" Přestal být pro nás člověkem? Proč? Je to kvůli jeho vzhledu? Rozporuplné identitě? Neobvyklému životnímu příběhu? Není pochyb o tom, že byl jiný. Otázkou zůstává, proč ta jeho odlišnost způsobila tak vášnivě odsuzující napadání.
Jednou z Jacksonových nejpozoruhodnějších vlastností je, že odmítl přistoupit na kompromis, pokud šlo o jeho odlišnosti. Nikdy se nesnažil být "normální", jak to po něm například chtěl starosta z Normálního údolí. Nesnažil se vyhovět očekáváním. Místo toho byl upřímný sám k sobě a předváděl světu svou výjimečnou, mnohostranou identitu, čímž frustroval všechny, kteří by si ho rádi zaškatulkovali. Susan Fast poznamenala, že "jeho odlišnost byla prostě nesrozumitelná, a tím v lidech vyvolávala úzkost. Prosím, buď černý nebo bílý, homosexuál nebo heterosexuál, matkou nebo otcem, ale ne sám dítětem, ať aspoň víme, jakého tě máme (ne)přijmout. A nepleť nás tím vším najednou."
I dva roky po jeho smrti stále spousta lidí prostě neví, co si o něm myslet. Je opět zredukován, a proto je pro všechny snadné označit ho prostě jen za "feťáka". Fotka jeho mrtvého těla je bezohledně zobrazována na zpravodajských serverech, což je ale kruté a zneužívající chování, které se snaží maskovat jako "normální". Možná právě proto si Jackson zvolil k odvetě své písničky. Byl to pro něj způsob, jak nám symbolicky představit svět tak, jak ho vnímal on: jako příšerný a groteskní. Účelem jeho "hororových příběhů" rozhodně nebylo jen pobavit.
"Podivínům se říká podivíni a je s nimi zacházeno tak, jak je s nimi zacházeno, a to hlavně proto, že to jsou lidské bytosti, které nám připomínají naše nejhlubší a nejzákladnější strachy a touhy." V Jacksonovi se zrcadlí hned několik našich obav a tužeb, včetně strachu z rasy, sexuality a touze po penězích nebo moci. Stal se symbolickým magnetem, do kterého jsme promítli spoustu našich úzkostí, ale zároveň byl jen člověkem, který se snažil žít svůj život. Ke konci písničky Is It Scary vysvětluje: "Prostě nejsem takový, jakého mě chcete". A vzápětí odhalí soucitnému posluchači: "Ale jestli jste přišli vidět pravdu a ryzost, je tu uvnitř osamělého srdce. Tak ať show začne!"
Ironicky právě v této show, jeho umění, najdete onu "pravdu a ryzost." Svých démonů se zbavoval tím, že je proměnil do kreativní energie. Právě zde padají stěny kolem něj, tady sundává svou masku. Pro vnější svět může být výjevem, karikaturou, podivínem, ale svou duši si vylil do hudby. Je lidskou bytostí.
Otázkou ale zůstavá: Co vidíme my?
Napsal Joseph Vogel, autor knihy Man in the Music: The Creative Life and Work of Michael Jackson


You Were There

18. srpna 2014 v 10:10 | Smiley

Cover piano :*

18. srpna 2014 v 10:03 | Smiley |  Video

Teraz tak uvažujem, z ktorého coveru mám väčšie zimomriavky...

:D :D :D

16. srpna 2014 v 20:42 | Smiley |  Video

21. Kapitola

15. srpna 2014 v 22:54 | Smiley |  The Way You Make Me Feel - poviedka
O pár desiatok minút, predo mnou zastalo čierne auto. Vodič mi otvoril dvere, galantne sa ku mne správal, otázky, prečo a kto som si nechal pre seba. Cesta za mojim oknom ubiehala, budovy L.A. sa isto iste strácali v pozadí, ruch mesta stíchol, nastalo tichšie a prírode príbuznejšie prostredie. Po trištvrte hodine sme minuli diaľnicu, privítalo nás mesto Santa Ynez. Domy, obchody.. prešli sme okolo, všade vládlo akési zvláštne ticho, nikde nikoho.

Brána Neverlandu nás vítila, môj užasnutý výraz na tvári bol veľmi podobný tomu, keď som ňou prešla prvý krát. Toto miesto má schopnosť učarovať človeku a je celkom jedno, či je tu prvý alebo piaty raz. Západ slnka ožaroval prírodu, ktorá sa leskla teplými farbami, akoby v polovici leta mala nastať jeseň. Vôňa kvetov a stromov sa mi vnárala do nosa cez otvorené okno, tak omamná, lákavá, sladká...
Chcela som vystúpiť, tancovať bosky v tráve, len tak...

Auto zastalo. Michael čakal pred domom oblečený v čiernych nohaviciach, bielom tričku s výstrihom do V, na ňom zľahka prehodená modrá košeľa. Tá košeľa mi pripomenula naše prvé spoločné chvíle na natáčaní, spoločnom zblížení...
Otvoril mi dvere a ponúkol ruku, do ktorej som ochotne vložila tú svoju. Vystúpila som a Michael pobozkal moju ruku, ako pravý gentleman. Pozdravila som ho a vzájomný hlbboký pohľad do očí toho druhého znamenal, že cit a clivota je obojstranná. Dôkazom bol vášnivý bozk. Chtíč nielen dvoch milencov, ale dvoch milujúcich sa ľudí. Držali sme sa za ruky, blažený výraz na našich tvárach, vzájomné potešenie. Tak, ako som chcela tancovať bosky v tváre, nechať sa opantať týmto miestom, tak som učinila. Moje telo po tak ťažkom dni sa stále dokazalo hýbať v rytme tanca, v rytme hudby prírody. Pár piruet, výkopov, ladných pohybov... Mike ma chytil zo zadu, keď som stála na špičkách, točil so mnou. Zostala som v jeho náručí, opantaná jeho mužnou vôňou, teplou náručou, počula som tlkot jeho sdca, ako som mala sklonenú hlavu na jeho tancom vypracovanej hrudi.

Michael ma preniesol cez prah domu. Bol úchvatný, plný obrazov od tých nalepších maliarov, výzdoba starodávna, veľa dreva, kameňa...

Moje nohy pocítili pod sebou zem až v kuchyni. Michael mi prikázal sadnúť si za stôl, nedovolil pomôcť mu. Na stole sa už leskli poháre, v nich naliate červené víno. Sviečky horeli, červené ruže voňali v ozdobnej váze.
Svetlo potemnelo, Michael doniesol chutne vyzerajúce jedlo, položil moju porciu, pri tom mi podal na líčko sladký boštek, až potom položil svoju porciu na svoje miesto, kde usadol. "Na zdravie"...priťukli sme si pohárom vína, vzájomné pohľady z očí do očí. Nervozitou, či rozpakmi som sklopila oči do taniera. "Dobrú chuť!"..poprial mi pustila som sa do kuraťa s ryžou a zeleninou.

Celý čas som rozpakmi hypnotizovala svoju večeru. Sem tam som pozrela na Michaela, ktorý sa na mňa celý cas díval laškovným pohľadom. Všetko, to bolo, ako predtým, okamih očakávania, žiadosti i opatrnosť. Nič sa nezmenilo, ale snáď áno?
Pohár vína vyprázdnel, jedlo sa nam velebilo v plných bruškách, Michael skúmal môj výraz v tvári. Vstal.

Jeho ruka žiadala tú moju o vzájomné spojenie. Zvolila som. Pritiahol si ma k sebe, jemne, s citom. Jeho sladký dych, mužná vôňa a jeho telo tanečníka ma viedli v rytme hudby planúcej z reproduktorov. Pomalá klavírová melódia od Debussyho. Dotyky našich tiel naberali na žiadostivosti, odlúčenie si priam pýtalo chvíle zbližovania. Jeden, dva, tri bozky... pohladenia... chtíč.. nás uložili do postieľky, na miesto plného vášne, až do úsvitu.

Verše vďačnosti

15. srpna 2014 v 18:49 | Smiley |  Poézia pre Kráľa

Oči tmavé, sťa by gaštany,
A tvoj úsmev blažený,
Rozveselí, poteší,
Každú bolesť na duši.

Viera v Teba, život náš poháňa,
Od večera, do svitania.
Potom ďalší deň,
Nie je iba sen.

Životom i mesačným svitom tancovať chceš,
O radosti našej dobre vieš.
Iskrička tvojho talentu,
Má cenu najkrajšieho diamantu.

Tóny tvojho hlasu,
Z kadiaľ sa nesú?
Iba duša anjela,
Blízka i ďaleká,
Poteší, uchváti,
Veľká vďaka Ti!

20. Kapitola

4. srpna 2014 v 0:44 | Smiley |  The Way You Make Me Feel - poviedka
Sama neverím tomu, že je tu 20. kapitola. Myslela som, že to vzdám tak pri 10tej, ale asi nie. Príbeh sa už rozbehol, akosi sám, pretože sa naozaj píše sám, nápady prichádzajú za behu a prirodzene :)
V posledných kapitolách máme síce menej MJ, ale tak to je a dej sa posúva a predovšetkým píšem z phľadu Tatiany, tak, aby som rozprávala priamo cez ňu. Nikto možno Marka nemá rád, ale je v príbehu dôležitý a určite do budúcna dej zamotá. Pribudnú aj iné postavy, len inšpirácia musí prísť tiež :) tak, dúfam, že vydržím ešte pár desiatok dielov, pretože ma písanie tohoto príbehu začalo baviť a sama som zvedavá ako dopadne :)


Slniečko prinútilo moje očká otvoriť sa. Žmúrila som do čerstvého východu slnka, na ktorý som sa pozerala cez okno mojej izby a zívla si. Donútila som sa vstať z postele, nasledovala malá sprcha a raňajky. V kuchyni som sretla Alice popíjajúcu kávu, nachystanú na nový deň.

Práve sme stáli vo dverách, keď mi práve zazvonil telefón. Na dispeji svieti neznáme číslo a s nechuťou a otrávenosťou ho dvíham, po tom, ako Alice poviem, nech ma počká v aute.


"Haló"... ozýam sa do slúchatka a na moje prekvapenie na opačnom konci mi odpovedá mne tak známy hlas... " Ahoj, Tat, Tu Michael".. " Ahoj Michael, som rada, že voláš, ale prečo mi voláš z cudzieho čísla?"... "Prepáč, chcel som ti už skôr zavolať, no týh povinností je akosi príliš veľa, som stále zavretý v štúdiu, domov sa chodím iba vyspať, no už som to nevydržal a aj napriek Quincyho zákazu, ti volám. Chýbajú mi tvoje sladké pery, chutiace ako med, tvoj žiarivý úsmev, jasnejší ako slnko, tvoj láskavý pohľad, tvoja pokožka, ktorá sa jemne dotýka môjho tela, ktoré po tebe túži každú noc a tak nedovolí mi spať! *Prosím príď, láska moja jediná, môjmu srdcu práve vzdialená, čo každým dňom umieram, keď bez teba žiť mám! Príď a večer bude náš, tak, ako predtým, zas!".... "Och, Michael, ja nemám slov, tvoje tajné želanie, nie je len tvoje prianie, moje sdce taktiež chradne, pri spomienkena tvoje bozky, na to ako chodím bosky, náruč tvoja, čo ma objíma, rada k sebe túli ma, chcem a túžim, dňom i nocou, túžim byť s tebou!!"... vyznávame si city vzájomné, láska a odlúčenie, to je to, čo cítime... "Prídeš večer?"... Bola otázka, ktorú som chce i nechcela počuť... "Pozri, moje srdce ti patrí, je s tebou stále, ale povinnosti sú taktiež! Dostala som rolu Odette v Labuťom jazere, musím teraz veľa trénovať. Práva sa Alice cystáme na prvú skúšku do divadla, sme práve na odchode!".... "Prosím, moje srdce chradne, určite nechceš, aby umrelo od žiaľu! Keď skončíš, večer, zavoláš mi a pošlem pre teba vodiča, privezie ťa na Neverland. Tak veľmi si želám, aby si naše srdcia, duše a telá, boli znovu blízko, mali možnosť dotknúť sa!" … "Zavolám, len, čo skončím, sľubujem!"... "Budem rád, veľmi sa teším, všetok čas bez teba i vynahradím!"... "Aj sa teším, už teraz! Tak večer, maj sa!"..."Ľúbim ťa!"... "Ja teba viac!"... použila som jeho frázu na pozdrav a telefón zložila.



S Alice sme sa zviezli limuzínou do divadla. Meškali sme. Nechcelo sa mi vysvetľovať, prečo, kvôli komu sme sa opozdili. Nebudem predsa vysvtľovať svoje súkromné telefóny s priateľom, ešte zvlášť, keď je ním Michael, už aj tak priťahujem viac pozornosti ako by som chcela.


Prvé kroky, nacviky, drina, hlad a smäd. To bol náš deň. Jediné, aspoň, že tanec je vášeň, to jediné nepokazí môj deň. Svoje telo, rovnako ako všetci, oddávala som hudbe v krásnom, čarovnom prostredí divadla, ktorého dosky znamenajú svet. Aj napriek bolesti, stále som cítila radosť, boľavé kolená neznamenali nič, drela som, pretože som chcela, nie musela. Z lásky k príbehu, v ktorom hrám, zžívam sa s ním, teom i dušou, trýznim telo svoje, no bolesť necítim. Celý deň nacvičujeme kroky, otočky, postoje i repliky, som šťastná.

Pri krátkych prestávkach rozprávam sa s Alice a Markom, rozoberáme naše životy, pomaly a iste stáva sa z nás trojica priateľov, nie iba okolo idúcich tanečníkov v jednom zbore.

Nohy, ruky, chrbát, všetko ma bolelo. Nedokážem spraviť jediný pohyb. Znovu som zavola Michaelovi, aby pre mňa poslal vodiča, už len tešiť sa na moju lásku a príjemný večer...